Myslel jsi někdy, jak bolí slovo
Když ho taháš z krkavice jak z mateřského lůna
Jen abys je hodil po mně?
Já nevím, snad z lásky
Nebo touhy vyrýt čáru, za níž nesmím
Schoulená jak to slovo
Které jsi nezrodil jen tak a bez krve
Představil sis někdy, jak teče nám skrz rty
přežvykující břitvy vět?
Čím tenčí, tím ostřejší
A Ty tneš tak jak kdysi
A já? Já Ti zeju
Ještě dnes je rána teplá...
Slova zraní i hladí. Slova vadí i zradí. Šmouhají v ozvěně jeskyní hlavy, ani tu znakovou z prstů nevymažeš.*
06.11.2023 12:05:36 | šerý
nejbolavější jsou ta, hozená přímo otevřeným oknem... a my ještě z důvěřivosti... záclonu odhrnem.. uf.. přímý zásah...
06.11.2023 09:30:40 | narra peregrini