Návštěvnost
Ještě dnes
Ještě dnes
Když ho taháš z krkavice jak z mateřského lůna
Jen abys je hodil po mně?
Já nevím, snad z lásky
Nebo touhy vyrýt čáru, za níž nesmím
Schoulená jak to slovo
Které jsi nezrodil jen tak a bez krve
Představil sis někdy, jak teče nám skrz rty
přežvykující břitvy vět?
Čím tenčí, tím ostřejší
A Ty tneš tak jak kdysi
A já? Já Ti zeju
Ještě dnes je rána teplá...
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskHoď slovem, jako když kamenem hodíš: stejně rána krvácí.
06.11.2023 23:19:04 | Kan
Ano, přesně vyjádřeno... *
07.11.2023 08:21:49 | Ophelia81
Ta je tedy podříznutá. U samýho kořene.
06.11.2023 23:08:21 | Jan Kacíř
Díky, tak zamýšlena ;)
07.11.2023 08:21:14 | Ophelia81
Slova zraní i hladí. Slova vadí i zradí. Šmouhají v ozvěně jeskyní hlavy, ani tu znakovou z prstů nevymažeš.*
06.11.2023 12:05:36 | šerý
Krásně jsi dobásnil, děkuji... *
06.11.2023 14:53:13 | Ophelia81
slovo je velká zbraň, a proto, dvakrát vážit, než ..
06.11.2023 10:20:53 | Vivien
Přesně tak... Děkuji za čtení... *
06.11.2023 11:11:52 | Ophelia81
nejbolavější jsou ta, hozená přímo otevřeným oknem... a my ještě z důvěřivosti... záclonu odhrnem.. uf.. přímý zásah...
06.11.2023 09:30:40 | narra peregrini
Je to tak... přesně jsi to řekla... Děkuji **
06.11.2023 11:11:17 | Ophelia81