Zdobil jsem řeku skutečností
Nevěstu bílou
V samotě skloněnou
V nekonečném putování
V odlévání každého poprvé dál a dál...
Zdobil jsem Tebe
Svou písařku veršů
Svou malířku ledového plátna
Jež horkými tahy hladinu čárá...
Zdobil jsem zítřků čas
Pod oblouky mostů
Kde vřely kořínky ryb
A jiskřily tisíce svlečených kůží...
Tvé básně... jsou jednou z nejnádhernějších ozdob modra. Děkuji, tak ráda jsem zase četla.
01.12.2023 11:02:49 | cappuccinogirl
Tvá slova jsou velmi silným sdělením, Cappu, kterého si moc vážím... a nevím, jak na něj reagovat... moc děkuji
01.12.2023 19:40:40 | RadekČ
Tak nereaguj... bohatě stačí, že píšeš. Svými řádky oslovuješ, mluvíš ke všem, co čtou, Radku.
01.12.2023 19:47:13 | cappuccinogirl