Ten koncert, na kterém jsem byl 
V sále pod lustry 
Kde hlasy ztichly 
Kdyžs ukládala nezhojitelný smutek tváře 
Do otevřené dlaně dřeva...
Skloněná sama nad sebou 
Rozlila ses z břehů 
A vpila do rozpuklého okamžiku 
Který za sebou nechával moře plné vrásek...