Ten koncert, na kterém jsem byl
V sále pod lustry
Kde hlasy ztichly
Kdyžs ukládala nezhojitelný smutek tváře
Do otevřené dlaně dřeva...
Skloněná sama nad sebou
Rozlila ses z břehů
A vpila do rozpuklého okamžiku
Který za sebou nechával moře plné vrásek...