Až vztáhnu ruce a dotknu se Tvých dlaní,
černého trička a očí laních,
temného srdce s tajemstvím v láhvi,
nebudu se chtít už nikdy vrátit.....
Tma nás pohltila jako mlha.
Tvé rty mlčely, i když tolik slíbit chtěly,
pojď sem a zapomeň, co jsme neuměli,
myšlenkám dej dovolenou, rozcuchej mi vlasy,
sfoukni svíčku, pak najdeš - asi................
důvod, proč tvé srdce silně bije a dech nestačí plnit plíce,
je to nekonečná noc a nebude už více..............
nebude....
živote nádherný, neber mi sny,
v nichž jsme tak blízko já,ty...my..
Odjel jsi.........
.......
A každý večer, když se choulím na polštáři...
přemýšlím, jestli se Ti stejně daří,
rukama objímám chladný vzduch a sebe
a očima probírám za oknem nekonečné nebe...
výborná myšlenka, snažil(a) ses to rozvest různými směry ale ne vždy se to povedlo, poslední rým uškodil, nemusel tam být
04.04.2007 19:59:00 | Pavel Kotrba
Ta báseň je tak neskutečně pravdivá a zároveň krásná i když v konečném důsledku smutná.
04.04.2007 07:28:00 | Raduzk
Člověk,jako by slyšel šeptat své srdce...a ono šeptá..snad i pláče...je to nádherné
03.04.2007 20:45:00 | Haydée
Krása, dík. Jo Vereno, už jsem zase tady. Marcus mě vyzval k boji. Horatiovi to Admin asi zatrhl, psal Marcusovi, že se sem nemůže dostat. Hura!!!
02.04.2007 23:52:00 | vandule
Hoji.. 80= za to ze mi to tam semo tamo nesedí,ale jinak je moc hezka,tudíž:
Jen tak dále,
písaj stále,
at mužu za chvili cist,
basne dokonalé...
:D :D :D (blbost,ja vim ) :)))
02.04.2007 21:30:00 | Malá Trapka