Síť

Zabalená do slz zklamání
brouzdá smutným životem
ten nejde, ale uhání
a ona neví jak z toho ven.

Dějová linka je přetržená
myšlenky bloudí Saharou
uvnitř je hrozně nadržená
a někdy bývá pod parou.

Naděje pomalu dodýchává
na okno nikdo neklepá
v nebi už stojí slavobrána
u které Bůh se ji ptá:

B:
Jaký byl život moje Drahá,
kdepak se láska ztratila?
Proč Tvoje duše tolik strádá
a proč své city si pohřbila?

Ona:
Nesuď mě Bože za mou slabost
to Láska mě nějak minula
odešla s ní i všechna radost
a taky víra s ní odplula.

B:
Jestli pak moje Boží dítě
nároky své moc nehrotíš
pro city své hážeš sítě
a čekáš, že něco vylovíš.

Síť ale bývá i překážkou
hradbou co nejde projít
nároky Lásku obvážou
a není pak možnost se spojit.