Anotace: Zase neuvěřitelná inspirace v depresi. Nevím, jak to dělám... Napadlo mě to, když jsem málem vzlykala dívajíc se z okna autobusu při cestě domů. Tehdy jsem ztrácela naději, že si kdy promluvím s klukem, který mě nyní den co den doprovází domů :)...
Sbírka: O lásce s láskou
Hladil mě po vlasech,
šeptal slova něžná,
lhal každou vteřinou,
byla jsem tak směšná.
Těšil mě v náruči,
říkal mi: "Má milá...",
prý mě vždy miloval...
A já mu věřila...
Vzpomínka vyvstala
v mé mysli temné,
když jsem mu dávala,
polibky jemné,
na noc a k snídani...
Byli jsme šťastní,
než jsem pochopila,
že není můj vlastní.
Když dívám se dozadu
do jeho očí jasných,
teď cítím jen bolest,
po těch nocech krásných...
To nevadí, nemusí se všechno rýmovat, hlavně když to dává smysl. Je to krásně napsané, ač bolavé... To znám. V depresi a bolesti srdce se nejlépe píše. :-)
24.02.2018 20:08:14 | KeepTheFlameBurning
druhá sloka ujíždí rýmově
05.07.2007 20:05:00 | Jsem ten kdo jsem