Zmizela jsi

Zmizel jsi mi za rozbřesku,
zavřené dveře dělí nás,
prozatím, neutápím se ve stesku,
ten žár ve mně ještě nevyhas.

Zmizela jsi mi za svítání,
z večernice hvězdný prach,
nedohrané šachové klání,
figurkou poslední chybí tah.

Zmizela jsi mi, když zapadaly hvězdy,
vše prasklo jak balonek z pouti,
zatáhnul jsem záchranné brzdy,
a i přes to se vše hroutí.

Zmizela jsi mi za úsvitu,
doteky nám zůstaly letmé,
z Tvého oka jiskru třpytu,
přehrávám si stále zpětně.

Zmizela jsi mi při prvním kokrhání,
rozplynula se ve vodní pěnu,
nic mi už teď nezabrání,
překonat mou vlastní z citů stěnu.

Zmizela jsi mi brzy ráno,
já doufal, že stále spím,
když v hlavě už mám rozestláno,
zjišťuji, že teď už bdím.

Zmizela jsi mi při východu slunce,
jeho západ Tě nepřivedl zpět,
stále Tě cítím v každé svojí buňce,
nemám Tě na dotek jen nadohled.

Zmizela jsi mi, když měsíc šel spát,
zmizela jsi mi v raním šeru,
zmizela jsi mi a zmizíš ještě kolikrát,
zmizela jsi mi, stále se s tím peru.