poslední dvě kávy a čaj

zima pomalu odešla
a stejně nepřicházíš

i višně už kvetou samy pro sebe

básník už vytváří obraz naděje

a mně je jak zima zavěje

odcházím zatrpkle

ledové krystalky cestují sypány k nemocnici

pár chvil
jsou obrazy které malovaly opuštěné děti

jsi tu tati?

už tě čekám

vždy
tenkrát
stále

posadím se chvíli venku před samotou

ahoj

a už musím jít

čekají mě pastelky

dlouho tam neseď tati ať ti není zima

zima pomalu odešla

a tentokrát

místo je prázdné nepřicházím

nosím večerní telefonát
chtěl bych ti přijít popřát dobrou noc do dětského pokoje
mám tě rád


… příště už byl telefon rozsypaný
ležel večerem na nemocničním linoleu


včera rozsypal jsem pastelky

zítra budu

sedni si tady ke mně na postel
a jestli mě posadíš já se o tebe opřu

a dáme si kávu

dáme