Lásce

Říkal jsi, že je Ti smutno. Přehozená přes
umyvadlo narážela jsem do Tebe jak porcelánu.
Vyplivnutá tíseň v ucpaném odpadu páchla
nestrávenou nocí. Nevěděl jsem, kdy přijdeš,
a tak jsem se nenáviděl sám, řekneš. Tísnili
jsme se na třetím ramínku ve Tvé skříni,
visím za Tvým opaskem už mlčenlivě. Třískáš
se mnou noční můry a představuješ si, jak je
ošoustáš. Zajedeš do nich půlkou sežraného
srdce, a až Ti řeknou Pane, vystříkáš smutek
lásce do ksichtu.