Vezmu tvé dlaně…

Vezmu tvé dlaně něžně

a na chvíli je podržím ve svých.

Naděje žije ve tvých slovech,

Láska jednou přijde...

Každý z nás si přeje Štěstí,

pro každého z nás je jiné.

Jaké karty budou rozdány,

nám prozatím vědět není souzeno.

 

A existuje nějaká hranice pro naše pocity?

Může naše víra, zrozená v nás, předvídat,

co od Lásky v budoucnu očekávat?

Aby byla drahocenným snem,

který všechno ospravedlní, nezklame.

Vzájemná, opětovaná a šťastná...

 

Držím tvé dlaně ve svých rukou,

co jiného si teď mohu přát?

Nedej bože, abychom nepřežili

agónii Lásky, nezažili ji.

Čtu lásku ve tvých očích

a ty víš, jak dlouho čekat...

 

Život, uvádějící myšlenky v život,

nám vše znovu vrací...

Jako pobídku, předtuchu

velké a oddané Lásky...

Tyhle verše si uchováváš

navždy v srdci...