Třicátý devátý dopis lásce

Pod jedním jménem
tvořím škatulku snů
v songu šamanů.

Otvíráš schránku denně?
Jeminkote.

To je asi papírů
a myslíš si,
že jsem na hlavu.

To jen láhev v moři
dlouho pluje,
aby vzešla do naděje.

Květe dálky.

Jsem hlas,
co miluje Tě.

Usměj se, můj osude.

Jak žiješ, klenote.

Třeba jednou při východu slunce
poplujeme spolu mořem
a při západu se vrátíme.

Jaká destinace?
Co třeba Itálie?

Koloseum a můj hrdina,
co v zákulisí
svaly napíná.

A lev se směje.
Asi ví,
že o pár let
se narodí symfonie.

Miluji Tě každým slovem,
tělem, duší
i ženským šarmem.