Noc škrábla o mech oblohy

Tiše
plní se pokoj sny
noc rozrůstá se v ukrytých rukou
Ve vzpomínce
uprostřed příboje vcházím
mezi kameny vysněného lesa
Tvůj spánek
jako pomník útlých zelených stonků

Okno plné růží
bouchá ve větru bez vůní
a nocí třpytí se Tvá zavřená víčka