Oblaka bílá
s šedými břichy,
někdo ti posílá
po nebi...
jako stín motýla,
jako polibek tichý...
Už velmi brzy...
dají ti znamení
víly dešťový...
snad v příští chvíli,
kvítky třešňový,
růžovobílý,
ozdobí...
kapičkama slzí...
Už velmi brzy...
šaty ti promoknou,
vlasy se spojí
do pramínků...
a bílá oblaka zmizí,
odnesou,
všechno co stojí...
za vzpomínku.
Odpočítám dny
do konce prázdnin,
zapíšu svoje sny...
a tebe přidám k nim...
Jak si tam stála...
v objetí deště,
tvé nahé dlaně
stvořily duhu...
v zácloně kapek...
Když jsi se smála,
přál jsem si ještě,
vplétat ti do vlasů
barevnou stuhu...
abych tě příště
v tom dešti našel ...
abych tě znovu
objevil v dešti stát...
...začal jsem psát.
Malíř a básník. Je to snad ve všech tvých básních tolik znát..., že nevíš, možná ani snad, co to máš vlastně za poklad. M.
15.06.2007 22:10:00 | MalaIzis
Taky mi přijde trochu napsaná v srdcebolu,každopádně je to opravdu krásný.Něžný a plný lásky?
15.04.2007 13:43:00 | shaakti
Ty mi dáváš ... nádhera, máš citlivou duši a srdce na správném místě. Báseň na mě dýchá jisté Tvé já.... já nevím, mám trošku pocit, jako by Tě v tu chvíli něco trápilo. Mno, možná je to jen můj dojem, pač já su posl. doubou asik přecitlivěla, čím to? Sama nevím ...
09.04.2007 14:26:00 | NikitaNikaT.