Slepá

Oči její jak květy jabloní,
které tak snadno provoní
kouty té jarní zahrady,

která slunci vchází vstříc,
tou touhou neutuchajíc,

aby se zase napila
toho, co v zimě ztratila.

Ona neví, že květy jabloní
voní na zahradách bez ptaní,

a taky, že žádná zahrada
nemůže přežít bez jara.