Umíráme

Nic není víc, než ty večery (ne)vinné -

- kdy v očích se ti zbytky slunce třpytí, 

které se za pár chvil v horizont rozplyne,

tma nás pak v tichosti vezme do svých sítí.

Nic není víc, než naše noci bezesné,

ze kterých budí nás touha být blíž,

pak jsme jen ty a já v objetí tak těsném,

že chci abys tu zůstal až se probudíš.

Nic není víc, než ta prochladlá rána,

kdy jsme si navzájem všechno, co máme,

smrt je prý nádherná k ráji brána, 

a my dva v tom ráji spolu umíráme.