Plameny beztíže
Plameny beztíže
Anotace: Já a pár teček… až do Tvé náruče lásko… Věnováno: nikomu menšímu než G.P.
Mlhovinou snů
se protečkuji
do Tvé náruče
Cestou pročešu své vlasy
větvemi zkušeností
… ale pupence citů
rozkvetou až na Tvých prstech
mléčnou dráhou jabloňových lístků
s nádechy budoucích východů slunce
Jen pro Tebe totiž
mé srdce zapustilo kořeny
do mezičasu čekání
Jen pro Tebe
mé srdce zrodilo trpělivost
v prstencích dešťových klasů
životních slz
.....
Tyto vzpomínky našeho začátku
neustále pulsují ve všech vteřinách
mého soudobí
pro úctu ke každému dotyku vzájemnosti
pro úctu ke čtyřlístkům na oprátce lidství
pro úctu k přátelství v lásce,
která se vymkla dané genetice
a vyvíjí se svou vlastní cestou
mimo chemické a duchovní zákony
mimo všechno pochopení a nepochopení
mimo nás,
protože skrze nás
… jako cizopasník štěstí
vrostlý do mízy člověka
jako cizinci z planety Země
v plamenech beztíže
vesmírného všeobjetí
Komentáře (17)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk16.04.2007 20:54:00 Verule
Tyto vzpomínky našeho začátku
neustále pulsují ve všech vteřinách
mého soudobí.
To je nádhera, to je celé vyznání.
G.P.čti a plesej.
14.04.2007 20:07:00 Cecilka
..čtu si pomalu..jak u Hančí..
..a polohlasně..
..a je mi voňavě..
..jarně..
..a jemnokrásně..
14.04.2007 07:19:00 s.e.n
Moc krásné vyznání a snad i poděkování pro Pavla.Jak píše-potěšilo ho na duši,že láskou roste a roste.
Mně se líbí moc první polovina.Ta druhá mi připadne moc vědecká.Ale pro Tebe asi důležitá.
Ps.Nevěděla,jsem že ty meily jsou od Tebe.Děkuji moc.Potěšily.
13.04.2007 09:44:00 NikitaNikaT.
Levandulko, tak ten největší odstaveček ... tedy sloka, mi hodně říká. Něco jsi mi přiblížila, celou básní, také takové ty vzpomínky, však ty víš. ... Děkuji :o)
13.04.2007 08:00:00 JardaCH
... doufám, že se na mě nebudeš zlobit ... vím, že nebudeš ... ale některé Tvoje obrazy mi přijdou nějak ... umělé ... věřím, že to tak cítíš ... asi je chyba v přijímači ... :-)
12.04.2007 14:50:00 G.P.
To je jako pro mě? (...pro nikoho menšího, než pro ... Napoleona?) Ještě že mám metr devadesát a sto deset kilo. I když - teď se tak na sebe koukám a mám nejmíň dva metry a stopadesát kilo - co jsem si to přečetl ... a pořád to roste ;-)
Dva dvacet ...
dva čtyřicet ...
dva padesát ...
...
tři ...
...
..
.
:-D
12.04.2007 11:15:00 Marcella
.... celé dopoledne rozdýchávám stesk ...
... no a už zase nedýchám ... básní ...
... krásný ... jo moc krásný ...
12.04.2007 10:33:00 Lota
...taky uf...nad tou krásou vzdychám...já vím...Levandule...záruka kvality...tahle však je snad ještě něco víc...
..a tu předposlední řádku mé slepoty jsem snad trošku uhladila...i když...to víš...nemám ten cit jako ty...ale nechám si ráda od tebe poradit... :-)
