Až mne ticho neosloví
na konečné stanici –
zemřu zcela bez obavy
na pomezí ticha dní – zcela poslední
pod hvězdami – které zemřely?
přijď má Lásko nekonečná
já jsem pouze z temna stín
plný vin
tebe omámím – svou Vášní v závrati
když půjdeme tam kde se nic nikdy nevrátí!
brzy přijde smrt – avšak jen zbabělci
se chvějí v stínu Nekonečna – v hrobě mrtvých hvězd
na křižovatce cest
kde nedbáš v hříchu na pověst
a Bohu dáváš všechno to co musí nevykvést!
06.04.2025 12:54:32 šerý
Možná je nejtěžší se srovnat se svojí nevyrovnaností. Někdy jí třeba zaženeme, někdy třeba odejde. Ale za chvíli se opět vrátí. Chudák! Bez člověka nedokáže žít.
05.04.2025 21:52:19 Krahujec
Domnívám se, že vše máš ve svejch rukách a pouze ty určuješ koloběh dění svého bytí. Buď poznáš málo nebo mnoho. A na parametry vzájemné lásky se vykašli. Samota bolí, a na ženy raději nemít takové nároky. V přirozenosti je největší síla a je jen jediná cesta, splodit potomka.
05.04.2025 21:58:17 ARNOKULT
Potomka už asi mít nebudu. Pouze jsem zde vyjádřil "fiktivní" "představu". V podstatě jde u mé maličkosti o "samoléčbu". V blázinci světa se ani vyznat nechci. Je mi určen zánik "Atlantidy".
https://www.youtube.com/watch?v=de4YlYd9PYM&t=2554s
05.04.2025 20:46:13 šuměnka
žádné světlo druhých nikdy nedokáže
ozářit tvé vlastní temno a stín
pokud se se niterně s vidinou svážeš
že neseš břímě ze svých vin..
**