Až mne ticho neosloví
na konečné stanici –
zemřu zcela bez obavy
na pomezí ticha dní – zcela poslední
pod hvězdami – které zemřely?
přijď má Lásko nekonečná
já jsem pouze z temna stín
plný vin
tebe omámím – svou Vášní v závrati
když půjdeme tam kde se nic nikdy nevrátí!
brzy přijde smrt – avšak jen zbabělci
se chvějí v stínu Nekonečna – v hrobě mrtvých hvězd
na křižovatce cest
kde nedbáš v hříchu na pověst
a Bohu dáváš všechno to co musí nevykvést!
Možná je nejtěžší se srovnat se svojí nevyrovnaností. Někdy jí třeba zaženeme, někdy třeba odejde. Ale za chvíli se opět vrátí. Chudák! Bez člověka nedokáže žít.
06.04.2025 12:54:32 | šerý
Domnívám se, že vše máš ve svejch rukách a pouze ty určuješ koloběh dění svého bytí. Buď poznáš málo nebo mnoho. A na parametry vzájemné lásky se vykašli. Samota bolí, a na ženy raději nemít takové nároky. V přirozenosti je největší síla a je jen jediná cesta, splodit potomka.
05.04.2025 21:52:19 | Krahujec
Potomka už asi mít nebudu. Pouze jsem zde vyjádřil "fiktivní" "představu". V podstatě jde u mé maličkosti o "samoléčbu". V blázinci světa se ani vyznat nechci. Je mi určen zánik "Atlantidy".
https://www.youtube.com/watch?v=de4YlYd9PYM&t=2554s
05.04.2025 21:58:17 | ARNOKULT
žádné světlo druhých nikdy nedokáže
ozářit tvé vlastní temno a stín
pokud se se niterně s vidinou svážeš
že neseš břímě ze svých vin..
**
05.04.2025 20:46:13 | šuměnka