Bez konce

 

 

"Bez konce láska je - 

- zklamanáť láska má..."

Bez života moje duše.

Kdopak jí ho zpátky dá?

 

Prý o ní šeptal tichý mech...

Ten mistr planých nadějí.

Asi jen slyšel hrdliččin vzdech...

A stromy, co k jezeru se sklánějí.

 

Na tváři ten lehký smích, 

však hluboký v srdci žal,

snad to, co chci není hřích...

Kdo by pak o tohle stál?

 

Chtěla jsem jen být tou růží,

co jí slavík lásku pěl,

vryla jsem se ti pod kůži -

- snad jsi přitom netrpěl...

 

Slunce jasná světů jiných,

rozzářila každý kout,

jsme spolu, však ne nevinní,

hříchem začla naše pouť.

 

A opět mlčí tichá noc,

a vidím tě, jsi jako stín, 

Já volám jitro o pomoc,

však na lásku už nevěřím.

 

Nebo ano? Srdce moje

říká "umlčte ten bol",

já však vím - Hleď! Nad námi je

hvězdné nebe - kol a kol

 

jen temná tma - ty náhle zříš

to co očima nelze - ne.

Najednou však pochopíš,

že bez konce...

 

Bez konce naše láska je.