V nesouladu s mrazem z lásky
tiše tiše bez otázky
u zdi vlastních pochybení –
v proudu řeky bez milenky
mlčím v tichu zaváhání –
pouze vlastní duši světím
pod oltářem provinění s odpuštěním ďáblovi
Pokoření hodit psovi
jako kost a s pýchou jít
stezkou trýzně bez obavy
k nadčlověkovi?
Zbabělost je jen nemocí
strachem otroků –
klaněním se tupé moci –
těm co nepoznali vroucí
lásku – kterou nevyměníš za hrst zlaťáků
Tak, tak... Láska je to Jediné, na čem doopravdy záleží...
07.05.2025 21:42:43 | malé srdce
Děkuji. Ano. A co dokáže její hloubku autenticky vyjádřit? Poezie autora "malé srdce".
07.05.2025 21:46:46 | ARNOKULT
"Lásku, ktorú nevymeníš za hrsť zlaťákov!" Áno! Presne tak! Bravó!
07.05.2025 20:49:05 | IronDodo
Děkuji. Mé maličkosti se ta metafora přesto zdá dost jednoduchá. Obecně bych asi měl dělat jiné (užitečnější) věci. Právě vedu zajímavou mailovou komunikaci s jistým slovenským odborníkem na GIS. Jde o možnou lokalizaci Atlantidy.
07.05.2025 21:02:38 | ARNOKULT