Na sklonku světa, za svítání,
seděla potichu u jeho lůžka.
Řízla ho očima, hojila dlaní,
nebyla sestra a nebyla služka.
Ve dvoře čekali dva koně vraní,
bez uzdy bez sedla, hladoví létat.
Bylo to svítání na sklonku světa,
poslední žena, muž... a milost na nich.
...Úplně slyším,jak ji recituješ....ten neodbytný tón a naléhavý výraz v tváři......a
probublává spousta pocitů......Ji.
16.05.2025 22:11:34 | jitoush
řízla ho očima, hojila dlaní - krásnej silnej kontrast
z týhle básně vytejká šťáva proudem, přitom je bez přehnanýho sentimentu, zatra, skvělá je, moc se povedla:-)*
16.05.2025 19:14:37 | cappuccinogirl
pro mě už ten první verš :) a měla bych hodinu o čem dumat - se to tak povede ... když se to umí :))
16.05.2025 13:16:40 | lawenderr