Očima vlastníma spatřím tu tvář,
zlatavou vůni, soumrak i zář.
Očima vlastníma spatřím tu zášť,
černavou bouři, vlak i plášť.
Očima vlastníma spatřím ten den,
modravé nebe, blůzu i sen.
Očima vlastníma spatřím tu noc,
šedavou myšku, nůž i moc.
Očima vlastníma spatřím já lásku,
rudavou růži, srdce i sázku.
Očima vlastníma spatřím já zlo,
žlutavé slunce, svíčku i dno...
Sluníčko, dobro, víra a láska,
zvítězit musí!!!
Mraky, zlo a neláska,
ta... se prostě dusí!!!
Opravdu velmi povedená básnička. Má šmrnc, zároveň probudí zvědavost, o co jde a jak to dopadne. Proto z té básničky je nejslabší poslední sloka. Tu by si určitě zasloužila přepracovat. Nějaké osobnější vyznání, třeba na způsob, že doufáš že to co v životě spatříš, neudusí v tobě touhu vše ochutnat, nebo že tě žádná z těch věcí srdce neudusí ... atd. Ale je to jen můj názor a pokud se tě to v této chvíli zdá dokonalé, tak s tím nic nedělej. Pa.
03.07.2007 07:13:00 | J.Švihovský
děkuji... mě se zase tahle básnička líbí asi nejvíc ze všech:-D ale otázka názoru:-)
14.06.2007 18:11:00 | kraaska_
líbí se mi ty verše, ale nic moc mi to dohromady neřeklo.... přesto je pěkná;)
14.06.2007 14:25:00 | Mango-Holka