Až tam, kde tóny stínů mlčí u času,
umírám v nekonečnu objetí
v očích snů závrati,
jež život ukrátí,
až tam, kde soucit pochopí krásu
–
Jen srdce z trnů míří ke hvězdám
šepotem ticha sekund u prázdna,
které já možná v lásce nehledám,
až tam, kde noční něha překrásná
hovoří Stínem k věčným obavám
u hrobu mého, v němž jsem zůstal sám
...pak znáš tu tmu jako v hrobě-
-taková mne děsí
mám husí kůži
vlastně na místě, kde o kůži už vůbec nejde
mohu naslouchat stínům, ale hledat budu světlo, i v té chvíli, lásku, když ne v jiných, tak v sobě*
30.05.2025 16:09:03 | cappuccinogirl
Hrob při čtení jsem si vzpomněla na maminku, děkuji za možnost čtení a přidávám st.
29.05.2025 19:05:27 | mkinka