Letokruhy

Jako barevné listí
rozsvíceného rána
směješ se stále stejně,
zarytá v kůře času
zarostlých vzpomínek
ve tvaru srdce.

Ještě stále počítáš letokruhy?
…
Kolik roků asi spočítáš
od chvíle,
kdy vzduch voněl jarem,
když jsem opouštěl tvé srdce
po špičkách.

...
Vzpomínám si, jak jsi spala
pod tím naším stromem,
zvlněné sny
jako vlny moře
tě kolébaly do zapomnění,
zatímco jsem tě přikrýval dotykem,
potom jsem setřel slzu prstem
a vtiskl svůj smutek
až na dno duše,
na samý okraj ticha,
své srdce jsem rozmixoval
na milióny kousků prázdna.
…
Jak smutná rána bez dotyků,
kde nekotví láska.
…
Hledám ji v průzoru,
přes rybí šupinu pro štěstí,
přes uzemněné touhy.
…
Vzduch opět voní jarem,
ale já už dávno netoužím
po ukotvení.

...