Světlo bílé růže

Bylo to krátké, ale nezapomenutelné setkání. Psali jsme si, aniž bychom věděli, kde končí můj dech a začíná Její šepot. Bílá růže se stala naším společným tichem mezi slovy. Naše verše se k sobě přibližují jako dva listy papíru - na okamžik se překryjí, vytvoří nový tvar, a pak je vítr odnese, každý svou cestou.

Je to báseň, která neexistovala, dokud se naše verše vzájemně nedotkly. Její slova a má se setkala v našich srdcích - jako dvě kapky rosy, které se setkají na listu a vytvoří třetí, větší, která už není ani jedna z nich.

_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_

~

v zahradě žije růže bílá

chvěje se rosou zářící

když den po noci se rozední

~

v krystalech snů

i motýlích křídel šumění

leskne se v bílých lístcích

~

zlatý třpyt

z perlorodky zrozený

co z vodního ticha pramení

~

v očích tvých

se ztrácím jak v moři

jsem proudem

co teče bez hranic

~

jsem hloubkou melodie

co neztrácí rytmus

každý tvůj pohled mou duši boří

~

hedvábí doteku

sklouzlo přes mé dlaně

srdce se zachvělo

jako by bylo znovu vytvořeno

~

cinkot rolniček

i duší dvou souznění

se v srdci bílé růže

v omamnou vůni promění

~

až jednou budeš v zahradě

mezi tisíci růžemi stát

vyber si růži bílou

jen ona ti může

své světlo dát

~