Miloval jsem tě, když tvoje hvězda vcházela první
uprostřed tiché, strhující krásy.
Miluji tě, když zapadáš, s rosou strachu sraženou na víčkách
a tvoje ruce od hlíny trčí vzpomínkami oblouků minulosti,
bolestí starých přístavů.
Byla jsi divná už jako dítě.
Vidělas věci, s kterými se většina lidí nesetká ani ve smrti.
Slyšelas mlčení ryb, znala řeč volavek a vědělas, že i tesáky můžou hladit,
když jim přineseš dobré slovo.
Nejspíš ti říkali: „Uklidni se.“
Až naše spojení dalo ti za pravdu.
Miloval jsem tě, když tvoje vlasy zpívaly s vášní,
napjaté struny nástrojů noci.
Miluji tě, když se cítíš jako poslední z kamínků břehů podemletých.
Podívej, nesu tě na dlani.
Nádhera...
ST
za silnej srdce zpěv
a vlastně nejvíc za to, co ani nedokážu vyjádřit, ale je to tu...
13.07.2025 22:46:00 | cappuccinogirl
Ten útržek dopisu pro K. se něčím dotkl i mého nitra. Podobný příběh, jen jiné srdce.
13.07.2025 17:30:34 | malé srdce - Z.V.