neznám heslo tvého srdce

uklízím
s láskou na půdě

hledám
poklady a nechci jim dát přívlastky
jako ty dáváš mně
ve svých

básních?

jsou staré a zaprášené
stejně jako já

a bude třeba je zbavit prachu
a zjistit zdali fungují

…

to my jsem se v baru mladostí dokázali zbavit prachů

viď?

pro pomíjivost veselí
toužebných až maminkovských doteků
mezi prázdninovými drinky

od kterých jsem tak náhle odtáhl své srdce

ale ty jedeš dál svou lajnu kojeneckých slov pro zapomenuté léto

a já v tom hicu v podkroví
bych rád tak poslouchal déšť píšící do střechy svou dospělost z nebe

ale představ si

dík čtverečkovanému momentu vzpomněl jsem si na heslo

už zase jsme kompletní ve věčnosti emailů

radost

ale já ...

vám to neřeknu