bílí jeleni

odstranili jsme červený koberec
pro přístup radostným srdcím

vždyť!

k čemu ti plátky růží s pátky
když sobota jde
jak hoblík po prkně

ale miláčku!

orosím
prosím

přines do vztahu se dřevem
i smirkové papíry

z pozůstalosti hraní si na básnířku
protože nemysli si nemysli

že třísky změknou tvými poetickými pláči

když chodíš bosa

po mých iluzích

jak gangster v klobouku


on

masku už má

i v rozkroku

převléká tě za holku

a ty

říkáš brouku

že se ti líbí

rozprostřít slunce pro citovou kovbojku

srdcová
na ranči

v koutě

nízko na dubové podlaze

láska?

klečí

a koně moje hyjé …

*

dnes však hvězdář sám v temné botě otevírá okno vzpomínek

a pijem

s krokodýlem

na celý vesmír
na zdraví
na panny myslí které propadly v tvrdé posteli

a chtěly ještě pouta

já pro pár táboráků ze strachu o vlky je teď vracím do života

obrazy ze slov
mají rámy že jsem pozapomněl chtít jemné tělo

potom to mezi námi

zkamenělo

.

plápolání touhy zhasni a otoč se na bok

sni

jak za zády se milujem když venku prší svědomí

dívej se tím oknem kde zlaté kapradí

až přijdou

zpytovat havrani jak průzrační do sněhové osady ...

je to vysoko
v horách jako my z vápenců času?

ne nevíš mě kde ...

a jsme