Anotace: ...a rozumět jí ale ani nechci, aspoň do značné míry...no, je to trochu zavádějící...
foto: Darius Smiley
NEROZUMÍM UŽ TÉHLE DOBĚ
její líčka zbarvila se studem
a já dostal erekci
ještě dřív
než jsem si na ni sáh
byla krásná a šla z ní zář
myslel jsem,
že jsem nad věcí
když jsem ji objal v pase
a my stáli tváří v tvář
a políbili se
ona ale nepřekročila ten pomyslný práh
něco takového jsem si už dávno přál
vždy to šlo nějak samo od sebe
pár chvil a byli jsme nazí
pár naučených hmatů a už mi stál
když bylo po všem
málokdy cítil jsem se jako král
teď najednou dostal jsem strach
a vůbec všechny ty pocity
jakoby to mělo být poprvé
teď já měl taky strach
překročit ten práh
a hrát nejen na city
nevěděl jsem už,
že dokážu být tak něžný
a že její dlaň
položená na mé tváři
dá mi víc
než líbat přirození náhodné ženy
ležící zadkem na polštáři
její teplá dlaň
dává mi opět ten královský pocit,
jak jsem ho poznal před mnoha, mnoha lety
to dávaly se ženám ještě květy
a psaly něhuplné dopisy
když pak někdy, konečně,
třely se naše právě vzrostlé chlupy
mizely staré a vznikaly nové světy
a my mysleli, že jsme dospělí
pobídnul jsem tu křehkou ženu
aby si sedla na pohovku
a zeptal se
co jí mohu nabídnout
řekla mi:
"nedělej si starosti
a pojď mě radši svlíknout"
stuhnul jsem nad tou přirozeností jak rozžhavená láva
na prsa klesla mi má přesmutná hlava,
ale žena rozváděla dál:
"ty víš, že nechtěla jsem jít hned k tobě,
nejspíš ale chtěls mě rychle mít ve svým domě
no asi se toho už nedočkám
a ani dočkat nechci,
aby vy pánové jste se mi dvořili
jako tehdy ti nejdivočejší chlapci
asi chci moc
a jsem příliš romantická v dnešní době
jsi ale milý a nechtěla bych tě ztratit
chceš se mnou tedy ztrávit noc?
slzy mi tekly proudem
objal jsem ji,
a vyhoupnul se s ní na ulici
chvíli stála skoro vyděšená
pak se ale přitulila a řekla:
"nemýlila jsem se...
kdybys mě nevyvedl ven,
skončil by můj sen
a myslím, že i ten tvůj
viděla jsem
jak se ti boulí kalhoty
teď máš můj obdiv
my ještě dost užijem si nahoty"
najednou vedla ona mě
a za chvíli byli jsme už zase doma a objímali se ve vaně
nerozumím už asi téhle nové době
a je mi to už tak nějak jedno
hlavně když rozumím tobě
děkuji, příteli vzácný, jsem rád smět plout v tvých vodách, stejně jako ty můžeš v těch mýc cítit se jako doma...tedy ne, že bych ti lezl do zelí nebo kam se to všude leze, ale náš vesmír je ten stejnej. A jsem tomu neskonale rád...mám s kým vzpomínat, na...ale Ty už víš, also bis bald wieder, vm
27.07.2025 17:26:08 | mapato
Jedna z tvých NEJ. I romantika má své hrany a ty k nim na distanc manévruješ se svým téměř G.G Márquezovo realizmem, až k syrovosti vyprávění příběhů a předkládáš je čtenářovi nepokrytecky a bez zábran odhalit ty nejprostší city lidskosti.
Nerozumět neznamená zbavovat se snahy pochopit. Ale jak si poznamenal, je k tomu zapotřebí notná dávka os. zájmu. Já si alibisticky přebírám jen to, co se mi nejméně příčí a co nelze obejít bez toho, aby mě někdo nevyzval vyléz zpět na strom. Špetku nepopulárního moralizmu si ale neodpustím. Společnost hrubne a ztrácí staletími prověřené hodnoty. "Ženy prostřené a hodné úcty, neopouštějte nás. Bez vás jsme ztraceni. Nechci vás vlastnit. Jen se vás duší a tělem dotýkat."
Jsem rád Vláďo, že i my jsme si lidsky blízcí.
27.07.2025 15:54:50 | šerý