Lásce déšť nevadí

Lásce déšť nevadí,
je schovaná pod touhou.
Polibkem mraky zastaví
a dotekem kapky s vodou.

Kdo to pláče, když prší?
Někdy i Bůh z radosti,
nebo snad blesky srší
sám ďábel ze zlosti.

Nech Boha bíti ďábla v zad,
za rohem si do ucha šeptají
a vždy v ten pravý čas
si nakonec ruku podají.

Buď Bůh i ďábel zdráv,
v představách našich ukotven,
a posel špatných zpráv
tak v duších uvězněn.

Jen v lásce láskou se lze vykoupit
a Boha i ďábla tím navždy oloupit.