Prstoklad (modré pampelišky)
Prstoklad (modré pampelišky)
foto: decrand
PRSTOKLAD
(modré pampelišky)
tehdy,
už tak dávno,
hřálo nás
naše první jaro
jakoby teď na nás
já díval se z výšky
znovu vidím tě říkat,
jak jsem bláhový,
vždyť přece každý ví,
že ne žluté,
ale modré jsou,
ty mé žluté pampelišky
ty laškovně chěla jsi se přít
a já začal žít
od té doby uplynul už nějaký čas
moc se ale nezměnilo
čas marně snažil se
ubrat ti něco ze tvých krás
a já dál volám tvoje jméno
zase mám tě ve svém klínu,
schoulenou,
láskou vonící
ležíš na boku,
pokrčená v kolenou
zmizel ranní chlad
a já cítím
jak se usmíváš
a čekáš na můj prstoklad
jsi mou jedinou...
mou ženou,
krásnou a tajemnou,
hebkou a voňavou
já začínám hrát
pomalu vlhne tvůj klín
rozvírá se
a ukapává do peřin
s bílým peřím
a já věřím...
pomalu klesám z výšky
dnes možná ti uvěřím,
že přece jen
modře kvetou pampelišky
otvírám oči,
nikde nic
jen dým
z našich minulých let
valí se údolím
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
V jemnosti prstokladu
pampelišky mění barvu
třeba i do barvy duhy,
když stanete se lásky sluhy...
Krásný večer Vládíku, pozdrav a objetí I pro Marunku
Opatrujte se (*)
11.08.2025 21:52:17 | Emily Říhová
život je barevnej, nádhernej, když ve dvou...když s láskou...to uvěříme jeden druhýmu snad všechno na světě - a stačí tak málo - kromě očí i srdce navzájem si otevřít
ale já tenhle koment vyťukávám tomu, kd tohle všechno dobře ví a vlastně nosím jenom dříví do lesa - uf, nechám toho:-)**
11.08.2025 19:04:44 | cappuccinogirl
Karliku, ty prece vis, ze tohle nejsem rad. To vis, ze jsem se rozhodoval tu posledni strofu dat ci nedat. Mam rad melodramata, na papire. To ale neznamena, ze jsem naklonen je taky radostne prozivat. Jdu s tebou, kam jen mne zavedes! Samozrejme, jestli me Marunka pusti. Co maslis? Mej se fajn a moc dekuju, tvuj pritel V
07.08.2025 14:01:42 | mapato
Nevěřím ti Vláďo, tu poslední strofu. Moc jen sníš a oči si úplně neotevřel dokořán. Okno máš do modré obohy přítomnosti zavřené. Zato pro žárlivou nostalgii dveře dokořán? Já mám dveře na petlici a ani Jezynka neprostrčí prstíček. Okno mám otevřené a ten čerství vítr z naducaných prsou mraků se mi dere do záclon. A já dámě současnosti odhrnuji ten starý závoj okna. Vlní boky a zalistuje v lexikonu kouzel. "Našla si něco, co ještě meznám?" Otázal jsem se.
"Jsem tvá přítomnost a když přijdu, znova se narodíš - uvidíš! Svlékni se a obejmi. A zamkni dveře, ať ta vlezlá a žárlivá minča nevkročí."
A poté... no co ti budu povídat o uplynulé do neúrodné minulosti? Zítra otevřu opět okno. Přítomnost je nenasytná.*
Následuj mě Vláďo! Nebudeš litovat.
07.08.2025 13:12:38 | šerý
