M.

M.

Anotace: Rád chodím do antikvariátu. Z Máchova Máje na mě vypadl zapomenutý lístek. Tehdy do mě vstoupila tato báseň.




V antikvariátu na Nerudově,
mezi stránkami Máchova Máje,
vypadl lístek —
                           podzimní list.


             „Zítra v pět u orloje.
              Tentokrát přijď."
              (Marie)


Zažloutlý papír —
neprobuzené slunce
se třese v mých prstech
jak motýlí křídlo.

 

Touha ještě pamatuje
jak srdce utopilo
pero v dešti.

 

Kolik pátých hodin
už odbilo u orloje,
kolik kroků nedošlo?

 

             M. jako Marie,
             M. jako Milost,
             M. jako Marnost.

 

Držím v dlani cizí včerejšek,
mezi řádky Máchových veršů
— byl pozdní večer, první máj —
leží jiný příběh:

                               nedopsaný…

Vracím lístek
mezi stránky.

 

Zavírám knihu
jako dveře
do cizího pokoje.

 

Mezi Vilémem
a jeho láskou —
pel polibku
neznámého motýla,
co střeží hřbitov
nedoručených vzkazů…

 

                                   a my všichni
                                   jsme jen náhodní
                                   svědci vzkříšení —

 

Hrobníci cizích tajemství.

 

Autor malé srdce - Z.V., 16.08.2025
Přečteno 96x
Tipy 22
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Antikvariáty a půdy vypraví své příběhy. Líbí se mi ta myšlenka kterou si zachytil.
Doma mám památník po jednom ze svých předků. Měl ho na vojně mezi 1-2 světovou válkou Babička ho chtěla spálit tak jsem si ho nechala.
Jeho spolu vojáci mu tam malovali a psali básně a vzkazy. Ráda si ho vytahují a prohlížím a přemýšlím jaký ten člověk asi byl... Moc toho oněm nevím ale otisk jeho přátel a on samotný ke mě mluví dodnes.

18.08.2025 16:40:44 | LuminarisAlba

líbí

výborný text hudba i spev

17.08.2025 19:25:53 | IronDodo

líbí

To je působivé, líbí se mi ten motiv nakouknutí do cizího života, uprostřed příběhu, bez začátku a bez konce, provázanost s Májem i s vlastními pocity. A parádní vizuální členění, oceňuji!

17.08.2025 17:10:24 | Anastacia B.

líbí

Děkuji Vám za Vaši milou návštěvu i sdílení Vašich myšlenek. Pokud Vám báseň něco předala, potom jsem jako básník šťastný. Velmi rád si hraji s typografií. Jsem toho názoru, že báseň promlouvá nejen slovy.

17.08.2025 17:43:15 | malé srdce - Z.V.

líbí

Taky mám ráda antikvariáty a zažloutlé stránky starých knih... už se mi taky povedlo natrefit na pár střípků příběhů mně neznámých lidí. Tys z toho z Máje upřed tuhle báseň a cosi jako by tu ožilo. Jakési dávné kdysi, co budí představy, probouzí otázky - přišel tehdy a nebo nepřišel? A rozvil se ten příběh jako květ - tam někam směrem do lásky?
Možná ano, možná ne...
dnes těžko se to dozvíme*

ten vzkaz mohl být doručený, vložený do Máchova Máje jako vzpomínka
a nebo taky ne a ta kniha opravdu mohla být nejen stopou, ale i stopkou dvou srdcí...

všichni máme svá tajemství
a svět je plný příběhů, srdíčko, za tohle tvé zpracování díky, oslovilo moc*

17.08.2025 01:22:46 | cappuccinogirl

líbí

Děkuju Ti moc za tenhle nádherný komentář, cappuccinko!

Přesně Jsi pochopila, o co mi šlo - ta nejistota je součástí kouzla. Nikdy se nedozvíme, jestli ten vzkaz byl doručený, jestli se ti dva potkali, jestli ta kniha byla vzpomínkou nebo stopkou...

Kdysi jsem měl takovou hodně starou knihu a na prvním prázdném listu té knihy bylo napsané: Lottě s láskou Olda a byl tam uvedený rok 1906 - a právě takováto tajemství miluji! Kdo byla Lotta, kdo byl Oldo, jaký žili životy v roce 1906? Není to fascinující tajemství? :-)

Mám rád, jak Jsi to napsala - svět je plný příběhů. V antikvariátech jsou vrstvy času, každá kniha má svou historii. Někdy najdeme jen střípek, fragment něčího života, a naše představivost dokreslí zbytek.

To, že Tě báseň oslovila, mi dělá obrovskou radost. Vlastně Jsi ji svým komentářem ještě obohatila - ta úvaha o knize jako "stopce dvou srdcí" je krásná metafora, kterou bych sám nevymyslel.

Díky, že čteš s takovým porozuměním a citem. Přesně pro takové čtenáře píšu - pro ty, kteří v textu hledají víc než jen slova, kteří dokážou vnímat ty mezery a ticho mezi řádky.

Ať Ti antikvariáty přinesou ještě mnoho tajemných příběhů!

17.08.2025 11:27:04 | malé srdce - Z.V.

líbí

jako píseń fakt super. Jako báseň...úplně nevím . Ale asi by to bylo taky dobré...

17.08.2025 01:22:32 | Robin Marnolli

líbí

Robine, díky za přečtení!

Poezie je zvláštní jazyk - nikde není psáno, jak přesně by báseň měla vypadat. U moderní poezie to platí dvojnásob.

Každý básník si volí formu, která nejlíp vyjádří, co cítí. Já třeba rád píšu volným veršem - někdy využívám vnitřní melodii, jindy záměrně nepravidelný rytmus, jako tady.

Tahle báseň pracuje s několika věcmi:

Typografií - ty odskoky a mezery nejsou náhodné
Odkazy na Máchův Máj - propojení s klasikou
Víceznačností - M. jako Marie/Milost/Marnost

Mimochodem, některé své básně pak zhudebňuji, takže je někdy píšu s tím, že by to mohlo fungovat i jako píseň.

To, že to vnímáš jako dobrou píseň, mě vlastně těší - znamená to, že tam cítíš tu emoci a lyričnost. Jen je to pořád báseň, akorát taková, která v sobě má i muziku.

Díky za upřímnost!

17.08.2025 11:18:53 | malé srdce - Z.V.

líbí

Prahou si mě dostal.

16.08.2025 22:22:06 | mkinka

líbí

Starou Prahu miluji - i Praha má svou starobylou duši města. :-)
Děkuji za přečtení...

17.08.2025 11:28:40 | malé srdce - Z.V.

líbí

Souhlas

17.08.2025 12:22:18 | mkinka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel