Na noži

Stonky jak slova se lámou, když necháváš mě prázdnou,
noc je jen stín tvých přání, tvých vin.
A mně to bolí — nejen v těle,
zvony zvoní, v duši tichý stín.

Klid noci ruší hluk nářků,
schovaných tiše do polštářků.
A já mám strach, že noc má moc
spoutat mě na loži.

Ležím na noži,
co vrývá mi na kůži
tmavě rudou růži…
Každý dotek je jizva.
Láska se rodí tam,
kde netlačí tvrdý kámen,
kde je výzva, světlo i plamen,
a já chci oporu tvých ramen.

Ležím — na noži.
Růže — tmavě rudá.
Dech — a jizva.
Srdce — znovu bdí.

Doteky pálí, i když jsou něžné,
hledám v nich pravdu místo tmy věčné.
Tvoje slova se lámou jak stéblo
a přesto v nich hledám teplo.

„Každý stín má v sobě svit.