V jednotě

Víš, že máš ve svých očích
co rozpínají se přede mnou
jako sám prostor
počátek všeho?

Opravdu, škoda že nevidíš jak
memento velkého třesku
něžně prosakuje
skrze tvé duhovky
Pod víčky se chvějí
slzy všeho zaniklého
A to hnědé tygrování po stranách –
tam se asi formují
první mlhoviny,
aby daly vzniknout hvězdám
jež ve tvém bělmu tančí
věčný valčík kolem
černých děr
tvých zornic

Těch dvou, co tak rády
ohýbají čas
směrem do nekonečna