vláčím se mým životem bídným

už mě to nebaví
plazím se jak slizký had
a i on je mlhavým ránem radši
než já
táhnu svou zmrzačenou duši
stejně jak mou bolavou nohu v níž v patě bodá a bodá

jak závidím tomu hadovi
ale nesyčím do očí úsměvů dívek naivních básní

těm se vysmějou jiní

já na chladném schodišti chytám se zábradlí
a hledám jak nadlehčit
to mé zdevastované tělo

a srdce ze mě kloužou
neuchytí se ani zrnko lásky
a pak vztekle sebe třísknu o lože vnadných milenek

žádná poezie
nepoví
mám pro tebe hojivou mast na to bolavé místo
abys mohl jít
a nevracet se

ony mají rády slepýše

kdežto já jsem divný had a ještě k tomu štěkám