NÁPĚV...

 

Ovšemže trpíš,

je to živá cesta, tvá cesta je živá,

řekl mi v horách muž,

který z kamení stavěl katedrálu.

Studená bílá ruka,

která mě chytla v krajině srdce,

která mě zkřivila krásou.

 

Ten nápěv zněl nějak takhle:

 

Kadeře rána jsou milosrdné,

sešijí mnoho ran.

 

Daleko v údolích

toužil jsem

konečně odevzdat svoje tělo.

Přilétla z Jihu s prvním paprskem,

usedla na moje severní okno.

Milovali jsme se.

 

Byl to let ptáků nesoucích dobrou zprávu,

zmuchlané prostěradlo,

prsty zaťaté kořeny,

soutok nekonečna,

tajemství.