Náš podzim

Ty vzdálený, zůstáváš nablízku.

Stesk jako vítr láme se v remízku,

kde vzpomínky na křídlech našly útočiště.

Posilněné vírou v každé naše příště.

Ty vzdálený na zemi, přec srdci blízký,

před větrem stesku se ohýbají břízky

a papíroví draci představ burcují mou duši.

Je po létě. Díky tobě to však nezasmuší.