legenda antén

stal jsem se legendou něžných dívčích krajin
kam už nezabrousím

po milování se věnuji bájím
a pak se bojím
jestli vůbec ostří signálů leskne srdce ve vzduchu

tobě visí slova na uchu?
až zalistuješ diářem
který vypráví o životě hvězdářů
zázracích
a vzkříšení světců

pardon

vědců


*

a potom hladovým přízvukem se dovídám

že už tě brousit nechcu
a že i zlaté konektorky jak náušničky zůstanou ticho


sprostý obrázek na stěně
žádnou legendu nemá?

v brnění v hradu zapomnění

elegán v černých brýlích pozoruje tvoje poodhalené břicho

básník už každou chvíli
by chtěl ještě víc

i vyhrnovat triko


žel já s okem nezřím v dílně ani kalendář slečen svůdných tvarů

nic nečtu

a chybí mi i žena

která navštěvuje faru?

…

tak prostě nevěřím že ještě uvidím ta poprsí kovového věna!

azimuty
diagramy
úhly a polarizace

a na slunci se rozpaluješ

sama

jak parabolická anténa

a v noci má začínat éterická romance