Parafráze na červený tulipán

Mám něco, co mi nenáleží:

jednu z hlubin kapsy něhu,

co vskočila sem při noclehu –

kdy? Od doby té čas běží.

 

Přec o sobě dává vědět:

když jim v očích patřím zcela

tichou bázeň z mého těla –

tu chce honem neposedět.

 

Netrápí mne však; co s bázní,

když jen pro něj krásná jsem?

Bez citu je alkás prázdný!

 

Snad mne kapsa upomíná

na fénixe v peří vrabce,

a byť se mi nechce vracet,

něžná ve mně stále vzlíná...

 

...a já si ji připomínám.

Hořet pro sta malých světel

prosta jsem, na to ber zřetel!

 

...co ale když jediný

v očích má jen šediny...?

Bez citu je alkás planý...

...leč bez ní? - Mám peří vrány.

 

Třeba při sterém letu ke slunci

vzplanu a stanu se tím, čím jsem:

ohnivým fénixem.