Modrozelená

v jeseni
růže prokvetly městem
nad každou voní sny

plynou plynně
rozplynou se
pokud kdy plynuly

a já
než abych prahnul, vyvanu,
neplanu,
plánuji,
planě plavu pláněmi pustin

neschopen chytnout a neschopen pustit

Bože
odpusť cos dopustil
to on ve mně cos spustil

kdysi dávno
on on on on!
kořeny v srdci mi zapustil
on - modrozelená růže

a kvítek té růže dávno již nevoní
oči mé pro růži slzy víc neroní
vzpomínám přesto však chvílemi v jeseni
na dávnou víru v ohnivé spasení
v očistném lásky plameni