Smrt přichází ráno

Povstaň Jitřenko má Zoro,

však nadu než přijde ráno

Vyšla si ze mě, 

má duše - má dcero!

Vespero má ženo

Smrt přichází ráno.

Však najdu tě znova.

Už slyší ten hlas,

co z brány hrobu volá.

V každém světle.

V každém čase.

V temné noci.

Zas a znova.

Venuše -

ta která nás k sobě volá.

Můj příběh, původně o střetu osudu a svobodné volby, si nakonec sám našel tichou, osudovou linii tří duší.

Hvězdář Benedikt, muž, který celý život sleduje Venuši, vidí v její jitřní podobě tvář své první lásky – Lucie, které přezdívá Aurora. Každé ráno ji ztrácí stejně jako Jitřenku na obloze. Když se dozví, že zemřela, jeho den se mění v prázdné přežívání – jako by byl tělem bez duše.

Na hranici podvečera však spatří Vesperu – dívku, kterou jeho přítel nazval Vespera Alice Celestin. Stává se jeho Večernicí, světlem, které přichází po nejtěžší tmě. S ní Benedikt prožije dlouhou noc, v níž vznikne nový život. Na sklonku rána se jim narodí dcera Zora – a v jejích očích Benedikt pozná svou ztracenou Jitřenku.

A přesto ji opět brzy ztrácí. Nastává den, konec jeho životního cyklu. A příběh se uzavírá, aby se v jiných světech, jiných paralelách znovu zrodil.

Jediná hvězda – Venuše.

Tři tváře jednoho světla.

Tři duše spojené v nekonečném koloběhu lásky a návratů.