Vysvlečená

          Zůstaň.
          Do vlasů ti vpletu stáří
          místo zlatých pramenů.

          Až z nich opadne svit,
          vryji čas osamělých dnů
          do vrásek starých hnízd.

                         ⚘

          Nad skloněnými stébly,
          v rytinách strnišť,
          šeptá toulavý hlas plání
          jak skřivan v němém letu
          na konci podzimu.

          Zůstala prázdná hnízda
          na drátech, opuštěných rozkoší.
          Zvadlé růže zaplnily vázu marnosti.
          Láska potřebuje víc
          než dvě unavená srdce.

          Z prasklých skořápek nebes
          se vysypalo naše štěstí.

                         ⚘

          Miluj mě, slzo vysvlečená,
          abych věděl,
          jak velký je svět v očích milenců.

          Miluj mě, šedivý stíne,
          abych pochopil,
          proč světlo ke kráse potřebuje tmu.

          Miluj mě aspoň jako vadu,
          miluj mě pro bolest,
          jež zahubit nedovedu.

                         ⚘

          V bzučení včel, jež křídly chladí
          horký vzduch úlu,
          klesla jsi — vzala tě zem k tiché hostině červů.

                         ⚘

          Tři roky bzučíš v úlu mé lebky —
          ptám se tě, jak zašít díru v hrudi.

          Medonosná bzučivko,
          šepotnice zlatokřídlých šelestů,
          proč jsi mě z úlu vyhnala?
          Naučila jsi mě žíznit po barvách léta —
          tkadlena, jež předla světlo
          z utopených slz andělů.

          Podíval jsem se na tebe smutně
          a vše se potopilo do černobílého ticha.

                         ⚘

          Vím, proč ses neohlédla:
          byla jsi žena, která nevěděla,
          že černá není absence světla,
          ale prosvětlená hloubka,
          v níž se znovu potkáme;

          Bílá není slepota,
          leč zjevení, kde barvy kvasí
          jak víno z přezrálých hroznů;

          Červená jinak tíží než žlutá,
          modrá jak věčná plachetnice
          po nekonečných vodách plachtí.

                         ⚘

          Miluj mě, slzo navrácená,
          ať vím,
          jak velký je svět v očích milenců.

          Miluj mě, stíne v šerosvitu,
          ať prohlédnu,
          proč světlo ke kráse potřebuje tmu.

          Miluj mě třeba jako vadu,
          miluj mě pro bolest,
          jež zahubit nedovedu.

                         ⚘

          Byla jsi žena vysvlečená z citů.
          Jen kostra gesta
          a parfém na kůži.

          Čekám a trpělivě šiji:

          Až se znovu oblékneš do štěstí,
          poznáš, že jsem čekal celou dobu —
          jak krejčí u prázdné výlohy.

❦