V ukradeném polibku dotkla se ústa.
Jejich nedbalost měnila se v symfonii.
Na několik okamžiků tělo s tělem srůstá.
Žíznivé duše ze dvou rudých misek pijí.
Na špičce jazyka pak svůj žár cítit.
Ze všedních starostí vyvedou je brány.
Navzájem se chytit, stisknou, vypít.
Hranice neřestí jsou touhou našeptány.
.......o pár polibků později.............
Nádechy jejich křivku pozvolna opisují.
Střádané chvíle mezi nimi pomalu mizí.
Do svých koutků rty si jméno připisují,
sobě tak blízké, srdci víc než cizí...
Chtěl bych Tě potkat v lukách...Jestli taky tak krásně líbáš jako o tom píšeš...;-))
19.05.2007 11:28:00 | Kozoroh 1
Tak to je zvujomalebně krásné! Jak neobyčejně lze popsat "pouhý" polibek... i se vším, co k němu může patřit...
20.04.2007 16:52:00 | Gregy
Hmm...
Ono po předchozím komentáři není co dodat.
Původně jsem chtěla napsat, že tak lyrický popis polibku čtu poprvé - jen závěr je smutný, leč ...
20.04.2007 16:51:00 | Judita