Maják v srdci

Když noc se snese jako závoj z šera,

hvězdy zhasnou v dechu bez vesmíru

Tvé jméno zní mi jako modlitba, co věří,

že láska nezmizí, i když svět se zřítí

Když vítr kvílí v prázdných ulicích,

stíny tančí v očích bez naděje

Tvé ruce jsou mi přístav v rozbouřeném moři,

Tvé srdce maják, co nikdy nezhasne

I kdyby čas se zlomil v prachu věků,  

světlo ztratilo svou paměť

Budu znát tvůj hlas i v tichu,

Tvé teplo i v chladu bez jména

Láska, co v nás roste jako strom,  

má kořeny hlubší než strach

I kdyby temnota pohltila den,  

my budeme zářit jako plamen v tmách

Až jednou ztichne i poslední dech světa,  

čas se rozplyne v nekonečném snění

Tvé srdce bude stále bít v mém,

jako ozvěna lásky, co nikdy nezmizí