Objetí růží

Ve stinném koutu zahrady
a přece na výsluní
kvetou dvě růže, zabrány
do líbání se trním.

Pokaždé, co srostou blíž,
snad splynout se pokusí,
osten skrz kůži projde níž,
objetí šlahounů dusí.

Snad je to součást prokletí,
zaklesnut v partnera rámě,
nemají o trnech ponětí,
nehledí jediná na mě.

Dvě růže v jejichž objetí
co škrábe, stíní, škrtí,
nenajdeš místa pro třetí
až do vzájemné smrti.