Pro ženu I

Co říct, když se známe tak krátce

a já nechci znít pateticky.

Bruslím na tenkém ledě

a tím, jak jsi mě omámila,

je to nebezpečná věc.

 

Ani mi nejdou verše.

Snad místo nich zaboduju čokoládou,

výměnou za tvůj úsměv a polibek.

Za čas strávený s tebou..

Co víc bych si mohl přát.

 

Jsem opatrný a neumím moc hrát.

Tak radši v upřímnosti mlčím

a poslouchám tvůj sladký hlas.

A jestli zním trochu odměřeně?

Je to tím že se nemohu dočkat toho,

co ucítím ve tvé společnosti.

 

Snad to zase není nějaká přelétavá múza.

Snad, odpusť, spočinu ve tvém klíně na věčnosti.

Bude to elektřina s vodopádem,

A nenechám tvoje tělo ladem.

 

Takhle se cítím po ránu

A slovy to říkat neumím.

Tak píšu skromnou poezii.

Pro dívku o níž v noci sním.