Oběžnice

Rozvazuje živůtek

z ramen jara.

Jabloň ještě voní,

vítr rozplétá vlasy.

~

Země je pole.

~

Chlad z bot

po špičkách leze.

Rozčesává klasy.

~

Čekám.

V chladném poli čekám.

Pole se vlní. Vlasy.

Vlasy jsou klasy.

Čekám.

~

Nikdo netuší,

jak černá je díra

co provrtala duši.

~

Co když je tato jáma

jen srdce naruby?

~

Budeš mě ještě znát,

když se vrátím?

Nebo mě ta díra v tobě

spolkne navěky?

~

V hrudníku

bzučí můry.

Jestli mě nezachytíš,

propadnu dovnitř.

~

Držím se prsty

okraje hvězd.

~

Čekám.

Na okraji čekám.

Hvězdy mrkají. Řasy.

Řasy jsou časy.

Čekám.

~

Není kam se vrátit.

Jsem tu.

I když mě nevidíš.

~

I když mě nechceš mít.

Budu ti stále svítit.

Někde se zlomil rytmus dní.

~

Kdykoli projdu tvou hlavou,

oběžnicí se stávám

a kroužím.

 

Zůstávám stejný.

~

Zůstávám.

Na okraji zůstávám.

Lampičky svítí. Oči.

Oči jsou světlo. Asi.

Zůstávám.