Maják

Čekala se mnou

v prokřehlé noci,

do zimy schoulená,

starší sestra —

bída.

~

Osiřel maják

s vyraženými okny.

Noc do nich nakukuje

před spaním.

~

Moře se obléklo

do barev babího léta.

Vymývá ostrý zub skal.

Věřím, že stojíš někde —

opodál.

~

Opodál… opodál…

Poslední babočka léta —

létá.

~

Opodál… opodál…

Nechám tě odletět.

Já tu stojím dál.

~

Opodál… opodál…

Déšť mě smývá z cest.

Opodál… opodál…

~

Plakala.

Horu soli vyplakala

na bílé prostěradlo

včerejších rán.

~

Po okně stéká

slaná řeka.

V každé kapce

její tvář.

~

Srdce na stole —

pomalu tluče.

~

Dnes by mě ráda znala.

Já ji měl i předtím rád.

Jen ona tenkrát opodál stála —

mezi námi chlad.

Dnes by mě ráda znala.

Já ji mám stále rád.

~

Duše potrhaná

krčí se v koutě,

počítá prachová zrnka

namísto hvězd —

zametá.

~

Láska bez Tebe

nepřejde řeku.

Do cizích člunů

nevstoupí.

~

Opodál… opodál…

Poslední babočka léta —

mizí.

~

Opodál… opodál…

Nechám tě odletět.

Já tu čekám dál.

~

Opodál… opodál…

Déšť mě smývá z cest.

Opodál… opodál…

~

Maják ještě stojí opodál.

Přichází noc —

~

Světlo se rozvlní.

Svítí.

A svítí pro Tebe —

dál.