Hymnus pro milovanou ženu

Bože,

do hrudi vložil jsi plamen,

ze světla oka

stvořil mou duši.

~

Vtiskl do ní

její tvář.

~

A já —

já ji ztratil.

~

Volám ji nocí,

volám ji stále.

Volám ji —

nepřichází.

Volám ji nocí,

volám ji stále.

~

V řeči světa

jediná věta.

Mám tě rád. —

~

Ženo milovaná.

~

Tvé oči —

dvě hlubiny.

Stačil jen

pohled jediný —

~

Kdo jednou vstoupí,

vrátí se jiný.

~

Tvé oči —

mé spočinutí…

~

Už se z nich nenapiju.

Už z nich pít nebudu.

Už nejsou mé.

Už jsou něčí.

~

Volám tě nocí.

Volám tě ve dne.

Volám tě stále.

Volám tě všude —

zatímco se ztrácíš…

~

Volám tě nocí.

Volám tě stále.

Ztrácíš se v dálce —

ženo mého ráje.

Volám tě nocí.

Volám tě ve dne.

Volám tě stále.

Volám tě všude.

~

Slyšíš mě?

~

Něco se trhá —

u kořene.

~

Kořen drží —

zůstává…

~

Bože.

Jestli jsi mě stvořil pro lásku,

proč jsem sám?

Proč místo ženy,

češu vlasy podzimu?

Spadané listí posbírám,

namísto polštáře,

pod hlavu v noci dám.

~

Bože!

Nech mě vyznat se

ze svých hříchů.

~

Možná jsi mě stvořil

pro čekání.

~

Proč mi dáváš

vždy jen půlku

nebo nic.

~

Já chci být celý…

~

K čemu je jedna hlava,

jedna duše,

jedna kůže?

K čemu je jediné

já —

které znám?

Vždyť víš,

že jako Bůh máš navíc.

~

Kdybys mě stvořil pro lásku,

použil bys jinou barvu,

namíchal bys nás líp.

~

Bože,

jestli jsi mě stvořil pro lásku,

proč jsi ji utrhl

v samém zrání léta —

když už voněla,

objímala,

byla má?

~

Má milovaná…

Milovaná žena má.

~

Drž mě —

Všechno se rozpadá…

i já.

~

Nebo je to křest,

který křtí

do morku kostí?

~

Slyš mě.

Slyš mě včera.

Dnes.

I zítra.

~

Slyš mě.

Ne jako vzpouru.

Ne jako rouhání.

Jen jako lidské srdce.

Obyčejné.

Slabé.

Které puká —

puká tak hlasitě,

že rozechvívá

i Tvou věčnost.

~

Vzdávám se všeho,

co jsi pro mě připravil.

Jen mi ji vrať.

Jen mi ji vrať.

Jen mi ji prosím —

vrať.

~

Tu ženu,

v níž zůstalo

mé vinobraní.

~

Volám ji nocí.

Volám ji ve dne.

Volám ji stále.

Volám ji všude —

zatímco se ztrácí

v dálce —

~

milovaná žena ráje.

~

Volám tě nocí.

Volám tě ve dne.

Volám tě stále.

Volám tě všude —

zatímco se ztrácíš…

~

miláčku —

srdce milované.

~

Čekám

a stojím —

~

neochvějně.

~

Stojím.

A čekám…

~

Na Tebe —

~

Mám tě rád

víc než dýchám

Mám tě rád

víc než smím

Mám tě rád

čas se točí dál

Mám tě rád —

a budu čekat dál…

❦