ORA ET AMORA...

Vždy, když jsme zármutkem nejblíže závoji,
krajina okolo jako když zvášniví...
S dlaněmi bolesti smíme se zahojit,
i když jsme od krve, i když jsme prašiví.

Čas nese klid a pro nás si přijde čas,
kameny zoufalství ruce Tvé uzvednou.
Ještě mě dokážeš úlevou rozetřást...
...a křídla motýlů po smrti neblednou.