Slepá Violina

Po řasách sklouzla slaná perlička.

V té slze plave mořská rybička.

Dešťové prsty ji pohladí

a zahrají blues v lese i v rákosí.

~

Milovaná má, milovaná Violina,

z kaluží stoupá, smutná pevnina.

Milovaná má, milovaná Violina,

v mé slze plave tvoje rybička.

~

Jsem starý lampář tmy.

Všechno je jen chvilka deště.

Stojím sám v tom dešti ještě.

~

Z kaluží stoupá smutná pevnina,

kde z kapek zpívá slepá Violina.

Své oči hledá v havraních sedlinách.

Struny má černé, černé od popela.

Třeba se vrátí, až spadne obloha.

Milovaná má, milovaná Violina.

~

Housle má od mrtvého fantóma,

když skřípou, noční můry pláčou.

Tělem jí běsní černá tokáta.

Pod kůží kvetou stigmata.

~

Starý futrál, prokletí či dar?

Otevřu ho —

chci tě slyšet hrát.

Hraj mi, hraj,

milovaná má, milovaná Violino,

dokud struny snesou můj žal.

~

Hraješ na ulici, ladíš vzduch.

Smích z kavárny řeže jak zima.

Za sklem se hřejí cizí milenci.

Mince ti cinknou. Lásku nevrátí.

~

Milovaná má, milovaná Violino,

tvé srdce pláče,

pláče srdce z kamene.

~

Až umlkneš,

až přestaneš hrát —

půjčím ti svoje oči.

~

Milovaná má, milovaná Violino…